Vítejte u Čmoudíku

Zahraničí



Německo - Naturpark Pfälzerwald
14.-24.8.2009

   Pátek odpoledne se sjíždíme u klubovny, balíme poslední bebechy, zkoušíme trika a mikiny a už přijíždí bus ODS. Naložíme ho za chvilku, ale posléze zjišťujeme, že nám chybí některé důležité skutečnosti. Chybějící spacák se rychle doveze z Proskovic, to nic, ale hlavnímu řidiči chybí nějaké potvrzení nutné pro vjezd do zahraničí a tak jedeme přes Opavu, kde nám ho z Krnova z ODS dovezou. Dále už jedeme naprosto bez problémů, před Brnem stojíme a vykupujeme pumpu Luk Oil, mládežníci utrácejí za drahé energetické nápoje… Za tmy jsme v Praze, na Hlavním nádraží nás čeká Škuba, který přistupuje a naopak střídáme řidiče, jeden se vrací vlakem domů a za volant usedá Jirka Zedek, který nás veze přes noc až do cíle. Po cestě si pouštíme DVD, začíná to kreslenými filmy, např. Casper - vánoce, následuje skvělé Tajemství hradu v Karpatech s nejlepšími herci (Hrušínský, Kopecký, Brodský, Kretschmerová, Růžičková, Lír, Dočolomanský…), dále dost dobrý a na sedm Oskarů navržený film Vykoupení z věznice Swawshank s Robbinsem a Freemanem, a kolem půlnoci pouštíme závěrečného popletu - Inspektor Clouseau, Návrat Růžového pantera. Během tohoto filmu už úspěšně bus utichá a usíná, pouze Rosťa se snaží spát málo a sem tam pokecat s řidičem Jirkou. Navigace nás vede spolehlivě až do městečka Eusserthal a poté nás překvapuje Wolfgang, protože na každém rozcestí visí české vlajky, které nás dovádějí až na vrcholky lesů cca ještě 10 km dále - do Forsthaus - Taubensuhl.


  Sobota ráno - obsazujeme chatu, kinders nahoře ve dvou větších místnostech s palandami, staří dole - rovněž dvě menší místnosti. Jinak chata má pěknou kuchyni… A taky pro nás Wolfgang má snídani a oběd, nic neponechává náhodě. Přes dopoledne někteří dospávají, někteří si něco hrají, někteří vřískají a jsou nuceni vyrazit do okolí. Po obědě vyrážíme do nejbližšího okolí. Hned vedle máme bývalou základnu francouzské armády, ó jak symbolické (naše Podlesí a armáda, natož ruská). Tento sektor byl po 2. světové válce francouzský. A poté následuje lesní okruh - zážitková cesta, různé prolézačky, hrazdy, lana, skoky, poslouchání lesa, lesní xylofon atd. Pochvala těm, kteří se aktivně zapojili a skákali, cvičili, šplhali, klouzali, gymnastikovali. Odpoledne (a večer) se hrál volejbal, Česko, karty, ringo a další hry. Na jídlo Wolfgang nachystal místní specialitu - smažené housky s vanilkovou omáčkou. Na první pohled jako buchtičky s krémem, ale … Taky chystáme dřevo, máme s sebou motorovou pilu, takže se toho ujímá Rosťa, Kvasíka Šrámka. Večer rozpalujeme i oheň, ale když Wolfgang vytáhne pro Vedení místní medové víno, začínají se slétat hmyzové, všelijací škvoři a tak podobně, jsou neodbytní, sosají, plavou, no úplný "Híčkok", a tak se raději přesunujeme do chaty.

  V neděli ráno obětavě chystají snídani a brzy vstávají Wolfgang, Alex, Patrik a Václav. Na budíček Wolfgang pouští pravou ruku sem, sem tam sem… Poté vyrážíme na turistický výlet, nacházíme se totiž v Naturpark Pfälzerwald. Porýní je placka a na závěr jako zjevení je tento park - kopečky jsou tu vysoké tak 400-600 metrů nad mořem. Prvních cca 5 km scházíme mírně dolů k Hornessel wiese, ale předpokládané jezírko se studenou vodou není úplně ke koupání a tak pokračujeme dále a stoupáme po drobném hledání až k Kirschbaumhütte, kde vytahujeme z báglů svačinku salámy, sýry, ředkvičky, banány, chleby, sádlo se škvarkami, lisované masíčka… a pivka. Bloudění po německých horách… K dispozici sice je velice dobrá mapa, ale značení v terénu není téměř žádné. Zlaté naše značení KČT… Přesně se dá pouze orientovat podle záchranných očíslovaných emergency bodů, které jsou rozmístěny po celých horách a které souhlasí s mapou. Přicházíme celkem zmoženi, ani nevím, kolik km jsme ušlapali (tak cca 16-18 km ?). A tak po krátké přestávce sedáme do busu a jedeme dolů do města Annweiler, kde mají velice pěkné koupaliště - a kupodivu i velice levné. A tak se do šesté večerní sluníme, koupeme, hrajeme volejbal a na příjemném písčitém hřišti. Je zapojen i Mentos a Wíťa. Teploty jsou tak někde kolem třicítky, ale na koupáku je to jedno. Na večeři grilujeme, ujímá se toho hlavně Škuba a spol. Nejprve od řezníka dobře naložené vepřové boky a potom klobásky, k tomu kotel hlávkového salátu s dresinkem, ředkvičkami, bramborový salát, zeleninový salát atd. Škuba většině nakukal, že se jedná o kuřecí a krůtí steaky a většina to schalovala bůček nebůček. Ať žije mystifikace! No a do pozdní noci se sedělo u ohně, prohlížely fotky, diskutovalo (česky, německy, anglicky…), hrálo se Česko atd. A taky se prohlížely oddílové fotky v noťasech. Mentos komentoval Česko a čtveřice Škuba, Šrámka, Klára a Rosťa znali skoro všechny otázky, óóó, jak jsme vzdělaní…
  V pondělí ráno nás překvapuje Wolfgang pro změnu hlasitě puštěnou Nenou a 99 Luftbalons a další hity. Na snídani buchty, housky se salámem, kakao, čaje atd. Vyjíždíme busem a máme před sebou asi hodinu a půl cesty do Idar - Oberstein. V Německu velice známé místo a centrum drahých kamenů, polodrahokamů a bižuterie… prostě něco pro straky. Po cestě stihneme celé DVD Bridget Jonesová - S rozumem v koncích. Až na pár sprosťačinek je to sranda (na obalu je nad 15 let…). Ve městě parkujeme přímo před expozicí a výrobnou známé firmy Erlebniswelt. Nejprve procházíme expozici drahých kamenů, které jsou velice pěkně naistalovány. V patře procházíme místní prodejnu a většina váhá a váhá, protože je tady spousta pěkného stříbra a zlata. Následuje zlatokopecká půlhodinka, jdeme do "umělé jeskyně" a každý fasuje lopatku a pytlíček. Máme každý možnost si z kamenitých podlah vyhrabat a vyrýžovat co nejvíce drahých kamínků. Většina z nás zvládne naplnit celý pytlík a kdo to nezvládnul, tak mu ochotný průvodce (původem mládežník - Polák, bavíme se polsky a rozumíme) pytlík doplní z velkého pytle. Jsme všichni zaprášení a špinaví, ale vzali jsme to všechno s velkým zápalem. Po obědě před busem (párky, salámy, tvrdé sýry, bílé ředkve, sádlo, rajčata, jablka, chleby, hořčice, piva, nealko, hermelíny……) se vracíme do budovy a máme přednášku a předvádění leštění drahých kamenů. Pán brusič je v pokročilém věku - ale bylo to velice zajímavé včetně projekce a Václav velice dobře překládá. Poté se opět vracíme do obchodu a další si kupují náušnice, řetízky a další pěkné věci. Musíme se z obchodu vyhánět. V centru městečka se rozdělujeme, asi polovina se vydává skrz pěší zónu (mimochodem velice krásnou!) do známého muzea Idar - Oberstein. Je to nádhera, vzácné kameny, šperky, staré trilobity, korunovační klenoty… Tahle oblast je vyhlášená. Druhá polovina si dala rozchod ve městě. Šťastně jsme se sešli v autobuse a vyrazili zpět do Annweiler na koupaliště. Některým se sice moc nechtělo, ale dopadlo to výborně, blbli jsme ve vodě, bylo teplo, skákalo se, plavalo se, baštily se zmrzliny, hranolky… Je neuvěřitelné, že tak pěkné koupaliště má tak nízké vstupné, dospělí 1,80 EUR a děti pouze 1 EUR. V sedm jsme se opět napakovali do busu a vyjeli na chatu, připravili jsme venkovní piknik a v kuchyni se dodělala květáková polévka, špagety s masem, saláty (rajčatový s mozarellou)… Setmělo se rychle a tak se uvnitř začaly hrát různé stolní hry a pouštět noťasy, prostě se chystáme na zítřejší zábavný park.

  Dnes je ten očekávaný den, úterý po snídani Wolfgang přeje Karimu a Melounovi k narozeninám a sedáme do busu a jedeme směr Hassloch/Pfalz. Hned za branou se rozdělujeme na skupiny, ta největší vyráží hned na Ge Force Expedition… Naši největší a nejoblíbenější horskou dráhu. No a potom se pokračuje dále a dále, různé kolotoče a vodní atrakce s lodičkami… až se o půl jedné scházíme v restauraci Pfälzer Dorf na oběd, na poukázky dostáváme hranolky s řízkem a nealko a hned se rozprcháváme dále. My osobně jsme vyrazili nejprve Aqua Stadium na Jim Pond H2O šou - na motorových vodních člunech, lyžích, skútrech, s pyrotechnikou… A taky jsme zvládli vystoupení s domácími zvířátky v Animali in Teatro a výbornou Multimedia - Effekte Show v Amaceon hale, prostě promítání, voda, efekty laserové, světelné, kouřové, skvělý zvuk. No a tak jsme to nějak dotáhli až do sedmé večerní, kdy jsme si dali sraz u východu. Ještě jsme se museli vyfotit - kvůli Wíťovi dvakrát, protože nepochopil, že chceme na hromadném fotu být všichni. No, napodruhé je mu vidět alespoň jedno oko… Po cestě zpět jsme opět poblahopřáli Melounovi a Karimu k narozeninám, Meloun dostal nějaké ty hračky a blbosti (ó, jak se to hodí) a Kari obdržel tričko s německými nadpisy ke 30 letům, Václav to hned všem přes mikrofon přeložil. Stejně jako po cestě tam - jsme si pouštěli hity Óčka.

  Středa - po tradičním budíčku s německými hity z CD a po snídani se svážíme auty do Annweiler (protože bus má dneska povinnou celodenní přestávku, máme k dispozici tři auta, od Václava, Wolfganga a Axela) a vyrážíme na hrady, nejprve vyšlapeme na dvě strážní zříceniny (Scharfenberg a Anebos), ze kterých je krásný výhled na cíl naší cesty Burg Trifels, což je dominanta celého okolí. Po bohaté svačině (včetně výborné vajíčkové pomazánky) se fotíme na schodech a prolézáme hrad a vyhlídky. Uvnitř je to krásné, ale interiéry nemají tolik depozitáře, jak jsme zvyklí u nás. Nicméně někteří stačí hrát na honičku a udělat trochu povyku (že jo, Fan club). Po sestupu dolů (mimochodem, značení je zde opět na naše poměry chabé a chaotické) se převážíme na oblíbené koupaliště, kde jsme až do zavíračky, koupeme se, skáčeme do vody, hrajeme volejbal a fotbal na beach hřištích, je při tom dosti srandy. Chlapi odjíždějí dříve, aby dodělali na večer výborný gulášek na víně s noky a následuje promítání fotek až do půlnoci. Nejenom z Německa, ale i z táborů, starších akcí a taky něco od Wolfganga. Hraje se přitom Česko, dostihy… Nahoře je binec, přestože děti o půl dvanácté tvrdily, že se jim chce strašně spát. Nechce. Někteří se přemisťují do jiných pokojů, než spí, že jo, Martin, Marťas…

  Čtvrtek - po snídani vyjíždíme opět busem za zvuků klipů Óčka do Germersheimu. Odjíždí Axel, protože jede pomáhat na Wandertag. Trochu nám trvá, než zaparkujeme bus a nejprve si dáváme rozchod do centra města. Město je to sice typicky krásné, ale na naše poměry tam zdechl pes. Teprve později se dovídáme, že to je celkem slavné univerzitní město a že jsou prázdniny, je zde katedra jazyků a jezdí se zde učit cizím jazykům spousta lidí - i slavných, více než je stálých obyvatel města. Na oběd jsme zváni na místní specialitu do restaurace u pevnosti - dostáváme opravdu hustou bramborovou polévku a poté každý dva velké knedle (na páře ?) a k tomu talíř omáčky (buď vínové anebo vanilkové). Je toho hodně a jenom někteří to zvládají všechno. A k tomu hromady pití, nealka, vinných střiků z místních vín, piv, nealko piv atd. Před jednou hodinou odpolední přichází místní průvodkyně a vyrážíme do pevností, kterou původně bylo celé město. Naštěstí procházíme i chladné podzemí, protože dnes je nejteplejší den, teploty jsou asi kolem 35 stupňů. Historie celého města - pevnosti - Festung - je dost zajímavá, končíme u Weissenburger Tor- kde zároveň i parkujeme. Celá pevnost nebyla nikdy během své činnosti zapojena do válečného konfliktu, byť je velice blízko francouzských hranic. Za největšího horka se loučíme s průvodkyní a vyjíždíme cca 15 km za město ke kempu a koupališti Moby Dick. Tohle je podstatně dražší, než naše tradiční koupaliště a tak chvilku trvá, než Václav a Wolfgang uhádají u pokladny ty správné slevy. Tenhle koupák má i vnitřní krytý bazén, nějaké ty vířivky, dva menší tobogány atd. Vyjídáme místní bufík s hambáči a kluci hrají i fotbálek proti Bosně a Hercegovině. Na sváču je ještě i meloun. Po příjezdu na chatu chystáme a chalujeme plný stůl dobrých sýrů, chlebů, salámů, okurky, papričky… včetně našich tvarůžků s cibulí. Nahoře na patře se pouští nějaký film, dole se hraje Česko nebo Dostihy a tak je tam podezřele klid. Nejstarší jsou venku u ohně. Dneska je takové horko, že venku chce spát pod širákem nejenom Rosťa + Šrámka (jako všechny předešlé noci), ale také další. Bohužel, mezi druhou a třetí ráno se spouští déšť (sláva!) a tak jdeme na terasu, alespoň je příjemněji.

  Pátek - venku ještě jemně prší a tak snídáme dole v jídelně a chystáme se na Dynamikum - Pirmasens. Po cestě si pouštíme klipy a koncerty Landy a stavíme u Dynamikum - Science Center Pirmasens. V podstatě se jedná o dvě patra různých fyzikálních pokusů a hříček - no to se nedá popsat, protože některé jsou o všeobecně známých jevech a některé byly naprosto originální. Původně jsme chtěli odejít v poledne, ale museli jsme to prodloužit o půlhodinu a teprve poté jsme před autobusem vybalili bohatý oběd. Následoval dvouhodinový rozchod, který někteří využili k nákupům a prohlídkám v pěší zóně (schody a vodopády v centru města byly krásné), někteří k navrácení se do Dynamika a někteří třeba k vyřízení mejlů v internet kavárně. Po patnácté hodině jsme museli chvilku počkat na dva opozdilce a přesunuli jsme se ještě na okraj města a hodinku nakupovali v Aldi, Lídlu, Renu atd. Cesta zpět proběhla hladce a na cestu nám hrály klipy Wanastowi Vjecy. Na chatě nás čekal sám šém Pfälzerwald - Verein a zároveň asi i majitel objektu, slušně jsme se pozdravili a pomohli vytáhnout nová (prokletě těžká) kamna do jídelny. No a mezitím se chystala večeře, křenová polévka, kyselé zelíčko, velké játrové knedle, škrábaly se k tomu brambory… No a po večeři se ještě Wolfgang vyšvihnul. Nejprve byly zmrzliny a poté archivní vína a míchaný nápoj pro všechny a taky dárečky - karabinky, freesbee, speciální železná kočka s vínem a skleničkami pro Šrámku a Rosťu, sklenice ze sletu čarodějnic a tak. Wolfgang to nechtěl nechávat na poslední večer. Rozdělal se oheň a tak vytahujeme kytaru a zpíváme a hrajeme až do půlnoci. Dokonce nás navštěvují na chvíli děti z vedlejší lesní školy a pěkně nám zazpívaly. No a my zpíváme všechno možné, Nohavicu, Olympic, Tři sestry, Landu a další.

<   Sobota - už je venku zase celkem pěkně, i když není tak horko - takže zase někteří spíme před chatou a pozorujeme hvězdy. Wolfgang si to u nás trošku potrhnul, protože slíbil vstávat v osm - ale do rána na to zapomenul a ranní hudbu pustil skoro o hodinu dříve. Budiž mu odpuštěno, protože v tu dobu měl samozřejmě vzorně nachystanou snídani a oběd… Po cestě do Homburg (Saar) si pouštíme film Jára Cimrman ležící, spící a chlameme se klasickým cimrmanovským hláškám a dalším velikánům české historie. V Homburgu vyjíždíme do kopce až do evropsky jedinečných pískovcových jeskyní a chvíli čekáme. V jedenáct vstupujeme i s průvodcem, no, je zde 12 pater pískovcových jeskyní, ale přístupné je zatím jenom jedno patro - včetně bývalých francouzských válečných krytů. Je to unikátní, ale zase tak moc na vidění toho není. Poté přejíždíme o pár kilometrů dále, obědváme - opět velký výběr, sýry, salámy, saláty, tlačenky, hořčice, ovoce, zelenina, různé chleby… a pěšky nacházíme u pěkných rybníků naprosto unikátní minigolf, kde z 18 jamek je stejná jako u nás pouze jedna. To chce vidět fotky. Tedy je s podivem, že nejlepšího výsledku dosáhli veteráni, první Rosťa 52 bodů, druhý Wolfgang 59 bodů, třetí až čtvrtý Kari a Šrámka 63 bodů. Následně se vracíme přes Pirmasens do Annweileru a ještě od půl páté do půl sedmé vyrážíme na náš oblíbený koupák. Nejprve se mnohým nechce, ale nakonec si všichni užijí, koupání, volejbal… Po cestě zpět si pouštíme Renčův film Requiem pro panenku a má to úspěch, je to napínavé, ze sociálního ústavu pro mentálně postižené... Na večeři Wolfgang zapéká výborné ovčí sýry společně s bylinkami, olivami, rajčaty, papričkami, k tomu čerstvě rozpečené bagetky a další saláty - bylo to výborné!!! Večer se v klubovně hrají Dostihy, rozdáváme si trika, prospekty a upomínkové předměty na další den… A taky předáváme dárečky pro Václava a Wolfganga - i nějakou tu slivovičku a becherovku a trika a mikiny a ostravské koníky na houpačce…

  Neděle - vstáváme na šest, abychom v sedm po snídani mohli vyrazit na bratru cca přes 300 km dlouhou cestu do Willingenu - pouštíme filmy (Svéráz národního lovu, Good Bye Lenin) a díky mírně poplantané navigaci dojíždíme na místečko trochu později, než jsme čekali. Ale pochod na 109. Ročníku Deutscher Wandertag jsme v pohodě stihli a díky panu Reineltovi jsme opět pochodovali v čestném čele průvodu všech turistických spolků a šlo nám to dobře. Mladí mne příjemně překvapili a chovali se skvěle, koneckonců, ta milá a přátelská atmosféra kolem strhne většinu lidí. Přidal se i Mojmír s paní starostkou Krnova a další paní, co se chystají na MiniEuroRando. Po průvodu jsme si dali rozchod, ale stejně jsme po očku sledovali průvod, který končil až před čtvrtou, kdy jsme se ještě jednou pozdravili s panem Havelkou a šli na sraz pod krásným viaduktem. Zpět nám cesta utekla rychleji - i díky filmům Ať žijí duchové, Obsluhoval jsem anglického krále a Rok ďábla s Nohavicou, Plíhalem a Čechomorem v hlavní roli. Na večeři byly párečky a bramborový salát a čerstvé bagetky… Spát jdeme pozdě, ale dobře unavení! Abych nezapomenul - pan Reinelt nám na pochodu věnoval jako pokaždé tři láhve speciální edice vína k Wandertagu, takže moc a moc děkujeme, bylo skvělé!
  Pondělí- vstáváme kolem sedmé, snídaně je tradičně již připravena, a tak uklízíme, balíme, vynášíme věci, Wolfgang nás překvapuje stále dalšími dárky, nachystal nám s Václavem svačinu a pití na cestu… Celkem podle plánu jsme naloděni v busu před devátou a čeká nás cca tisíc kilometrů domů. Loučíme se ,pusy, máváme. Jirka jede naprosto v pohodě a kromě malé kolony u opravy dálnice ještě na začátku cesty nemáme kupodivu žádný problém a s několika povinnými přestávkami (obzvláště ty u Burger King a Mc Donald mají u kinders úspěch) jsme v deset večer před klubovnou, kde vybalujeme a přenášíme hromady věcí do klubovny a postupně si nás odebírají rodiče. No a po cestě jsme se samozřejmě nenudili, jenom namátkou jsme si pustili klipy a filmy Óčko hity CZ/SK, Orca zabiják, Vratné láhve, Příběhy obyčejného šílenství, Michael Jackson - skutečný příběh krále popu, sedmioscarový Tanec s vlky… Pěkně nám to v klimatizovaném autobuse uběhlo…

Takže díky Wolfgangovi za skvělý program a péči o nás. Bohužel se mu nepodařilo sehnat vícero německých děti, které by se pobytu účastnily společně s námi. Ale to už je tradice. Díky Václavovi za perfektní překlady a každodenní chystání jídla. A samozřejmě řidiči Jirkovi za bezproblémovou přepravu po českých i německých cestách a trpělivost s kinders a jejich věčným bincem v buse. A díky nakonec i Rosťovi, že to celé zorganizoval a sehnal dotace, takže jsme se mohli vyjet mrknout opět do vyspělého německého Porýní - Falc za velice nízkou cenu. Po všech našich náročných akcích, výpravách a táboře to prostě byla pohodová dovolená! RR + ŠR.


SLOVINSKÉ ŘEKY - SLOVINSKÉ ALPY
S KADAEM 19.-24.7.2009

  Naši přátelé z oddílu KADAO vypravili do Slovinska autobus plný vody a horychtivých členů a rodičů a příznivců a tak se pozvání (alespoň na pár dnů vyrazit za nimi) nedalo odmítnout. Ani jsme ještě nestihli vybalit z tábora a hned v něděli ráno 19.7.2009 už jsme nakládali a balili v Proskovicích. Jídlo, nosiče, lodě - Ria, lednice, kempinkové vybavení, pití , cyklonosiče, střešní box, kolo… V Brně jsme posvačili, dokoupili zásoby a uháněli směr Vídeň, Klagenfurt a dále přes hory do Slovinska. Za Vídní vystřídal v řízení Logana Šakal Rosťu a trošku dobrodružně jsme vyrazili do hor - do průsmyku Paličevo sedlo. To byl zážitek, protože jednak nám docházel benzín (poslední asi tři pumpy byly zavřené, prostě neděle a Rakousko nejdou k sobě…) a čekaly nás nádherné serpentiny do krásných hor s krásnými výhledy. Jeli jsme dobře. Za celnicí v horském sedle (jako vystřižené z filmu Tři Veteráni) jsme přejeli do Logarska dolina v Kamniško-Savinjske Alpe. Tato dolina je označována za jedno z nejkrásnějších míst ve Slovinsku a průvodci nelžou, průzračná řeka Savinja, vodopády, jeskyně, průsmyky… KADAO zde první dva dny sjíždělo řeku a taky navštívilo dolinu vodopádem, což my jsme díky později ukončenému táboru viděli jenom z povzdálí. Večer jsme se sešli v kempu Menina. Velice pěkný kemp, kterým protékala řeka, potůčky, bylo zde přírodní koupaliště, hřišťátka, teepee… Večer měl KADAO nachystán velký grilovací raut a byli jsme pozváni. Taky hráli a zpívali skoro až do rána.

  Ráno v pondělí 20.7.09 jsme se sbalili a nastoupili přejezd z jedněch krásných Alp druhých, tentokráte Julských s centrálním Triglavski narodni park. Nejvyšší hora Slovinska Triglav na nás koukala a zvala k výstupu, tak někdy příště… (2864 metrů n.m.). Po cestě krásné hory, pěkné domečky, pastviny… Holt nám Slovinsko trošku uteklo, když vidím ty naše hnusné domy v Čechách… Zastávku a dokoupení zásob jsme provedli v Kranj a zase jsme se s busem sjeli v kempu Šobec u města Lesce a Bled. Tedy v megakempu. Rozloha obrovská, ale prostředí velice příjemné, mezi stromy, u řeky Savy, jenom bylo všude daleko. A tak se šiklo kolo. Po vybalení jsme naskákali do busu a vyrazili sjet řeku Sava Dolinka. Pěkná řeka s vápencovým zabarvením - tak akorát dobrá na rozjezd. Někteří skončili v kempu, někteří pokračovali ještě dále, až je vyzvednul bus. Večer Rosťa s Tomem a dalšími vyrazili autem na průzkum zítřejší řeky, najít místo pro nástup, výstup, bus… Večer jsme papkali kuřecí čínu, utopence, prostě dobře jsme si žrali a pili (bečičky desítky z Ostravaru…) po celou dobu pobytu.

  V úterý 21.7.09 nasedáme do busu a rozvážíme se. Ti, kteří se necítí na trošku těžší dnešní řeku (Sava Bohinjka), tak se vydávají na turistiku do krásných hor v okolí jezera Bohinj. Okolní štíty, plesa, koupání… Ti odvážnější, tedy i my, foukají lodě pod přehradou Sava Bohinjka, nazývané princeznou slovinských řek. Je opravdu krásná a průzračná, okolí taky super. Z jediného místa má Tom strach a to z Tomáškového kamene (jestli jsem to napsal dobře?), kde raději lodě přenášíme, bylo to takové nevyzpytatelné místo. Ale zbytek řeky zvládáme v pohodě, dokonce si odskakujeme do jedné obce na polévky a pivka do místní krčmy (asi Bohinjska Bela). Že máme celý týden krásně slunečno a že se na řece koupeme a necháme unášet proudem - takový malý ale suprový "canoing", to snad ani nemusím psát. Večer se Rosťa s Tomem opět vydávají na průzkum směr Jesenice - opět část řeky Sava, ale zamýšlený směr komplikuje nemožnost přejezdu busu přes sedlo Vršič (1611 metrů n.m.). Večer ještě bus odváží všechny na procházku do města Bled, krásné jezero s hradem, promenády, hospůdky, zmrzliny…

  Ve středu 22.7.2009 ráno tedy po nákupech a snídani balíme a vyjíždíme klikatými cestičkami přes Boh. Bistricu, Most na Soči a Tolmin na druhou stranu Julských Alp a to k řece Soča. Bus má i s přívěsem dost problémů, často musí v zatáčkách nacouvávat, ale řidič je dobrý, zvládá to. Takže se sjíždíme až u krásné soutěsky Soča u městečka Kobarid u kempu Koren. V době čekání na bus jsme zakoupili pernamentky na řeku a prohlédli městečko, na řece Soča se totiž platí a to celkem dost. Vůbec je třeba říci, že Slovinsko je krásná a milá země, ale na turistech celkem dost rýžuje… Hospody, kempy a služby si vůbec nic nezadají s cenami v Rakousku či Švýcarsku. A tak sjíždíme poklidný úsek až do Tolminu (WW1-WW2), po cestě krásné výhledy na hory, koupání, opalování… Šakal s Komárem tradičně všechny točí na kameru a fotí. Rosťa s Tomem po cestě diskutují o všem možném - prostě si to všichni užívají. Večer se ve vodáckém kempu Toni nejprve vybalujeme a potom zase jede Rosťa s Tomem na průzkum zítřejšího úseku. KADAO jde do známé pizzerie ve městě a Rosťa tam zaváží Toma a na chvilku také sebe. Večer se hraje a zpívá a je třeba říci, že skvěle, krásně se při tom usínalo! Vůbec není problém slyšet hrát třeba Beatles, Simona s Garfunkelem… Rosťa se ale nepřidává, protože z konce tábora spíše chrčí a soplí a tak se doléčuje a s radostí naslouchá.

  Ve čtvrtek 23.7.2009 ráno se dovídáme, že si někdo stěžoval na nedodržení nočního klidu od 22 hod. Prý to byli sousedi pražáci, cypi no… Nejprve jedeme opět autem koupit do Bovce pernamentky a čerstvé pečivo a poté autobusem popojíždíme jenom pár kiláků na říčku Korytnica. Ta je fakt nádherná, průzračná… a divoká. Hned počáteční úsek je fičák, když po několika posádkách řeka vede ve skóre v počtu vyklopených nad projetými loděmi, tak to část posádek raději kousek přenese. Ale i potom je to paráda. Pod kempem se Korytnica stéká se Sočou a po malé přestávce pokračujeme mírnějším úsekem s krásnými horami, aby na závěr (co se někteří raději oddělili) byl zase fičák, minimálně trojková voda. Kličkujeme mezi obrovskými kameny (jak říkáme - "těžítka") a projíždíme úzkými průrvami, těžká romantika. Končíme v obci u kempu Trnovo u závodní slalomové trati, za ní je nesjízdný úsek, který jsme už viděli při přestávce z autobusu ze stráně. Krásný den. Večer se naše auto balí, přijeli jsme zde totiž jenom "na skok" - původně jenom do středy - a dneškem nám také končí pojištění… Škoda, kdybychom věděli, že tu bude tak krásně, tož zůstaneme ještě do soboty. A s KADAO je vždycky sranda, to je jasná věc. Povečeříme, osprchujeme se, nacpeme naši Dačku Logana a po rozloučení vyjíždíme za setmění směr ČR. Nejprve údolím Soči na Vršič serpentinami do výše 1611 metrů nad mořem a poté na známé středisko Kranjska Gora a přes další průsmyk s celnicí (slovinsko - rakouská) a tankem, kde se o půlnoci fotíme. Rosťa řídí po krásných a prázdných cestách a dálnicích přes Villach, Graz a Vídeň až na Rohlenku u Brna, kde snídáme a poté řídí Šakal až do Proskovic, kde jsme asi o půl sedmé ráno - v pátek 24.7.2009. Jelo se výborně, Logan šlapal jako hodinky a pouze vítr v Rakousku byl trochu nezvyklý. KADAO ještě v sobotu vyrazilo na řeku - a to na řeku Soča nad Bovcem (Velika Korita), prý to byl nejkrásnější úsek, který jeli. A taky do hor, lanovkou a pěšky do lyžařských středisek nad Bovcem - Vogel, Kanin a co já vím ještě kde.

  Co říci na závěr? I díky počasí to bylo celé skvělé, lepší než jsme čekali. Slovinsko je dražší, ale pro turisty krásná zemička se solidní infrastrukturou. I když v průběhu tábora dával Rosťa možnost účasti všem starým, tak jsme nakonec vyjeli ve dvou posádkách - Rosťa + Sněhur a Šakal + Komár. Ti první se za celou dobu ani jednou "nevyklopili" a ti druzí jenom jednou symbolicky, takže na tom nejsme tak úplně špatně, no ni? Šakal obětavě točil a fotil, bude tedy video. Díky TOM KADAO jsme měli zajištěny převozy, bus, kempy - a to se slevou, takže nás to vyšlo podstatně levněji než samostatně. Toto byl i impuls, abychom rychle pro účastníky a zájemce během tábora všem dokoupili úplně nové neoprény a taky další pádla a 6 ks nových vodáckých přileb. Cíl splněn, průzkum Slovinska proveden, tak tedy kolik nás pojede příští rok…? Rosťa RR.















Únor

Po Ut St Ct Pa So Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
>
Administrátor











TOPlist
  
© 2007 - 2010 Design by  Jan Dudek - Sněhur